První zmínky o obci
Zápis o založení osady Petrovice uložený v brněnském archivu pochází ze 13. století, z roku 1264, z období vlády Přemysla Otakara II. Jeho „pravou rukou“, rádcem a diplomatem byl Bruno ze Schauenburku – šlechtic a duchovní německého původu, působící v letech 1245–1281 jako biskup olomoucký. Ten dosud neobydlené oblasti severní Moravy zalidňoval pomocí lenního systému. Mezi nově založené obce patřily i Petrovice a velmi pravděpodobně i Hraničné, i když první písemné zmínky o obou obcích nacházíme v listinách až o století později – v letech 1364 a 1353, a to pod německými názvy Petiersdorff, Pettersdorf a Petersdorf nebo také počeštěné Petrowitz, Peterwitz, Petrovic a Hraničné, Hranicze, Hranice či Hraneczna. To již byla celá Morava Karlem IV. učiněna lénem českého krále v rámci utvoření soustátí zemí Koruny české. Hraničné i Petrovice patřily pod Domašovské léno olomouckých arcibiskupů.
Celé 15. století pak území obcí náleželo do majetku pánů z Kravař. Roku 1403 totiž získal Domašovské léno moravský šlechtic Petr z Kravař a Plumlova a připojil jej ke šternberskému panství, které mu – zcela zadlužené – odkázal Petr ze Šternberka. Petr z Kravař byl však obratný politik a nejen, že splácel dluhy věřitelů, ale svůj majetek postupně značně rozšířil. Panství po Petrově smrti v roce 1411 převzal jeho druhorozený syn Jindřich z Kravař a Plumlova. Ten však neměl potomky a jeho sestra Kateřina postoupila rodový majetek bratranci Petrovi Strážnickému z Kravař. Po něm dědil druhorozený syn Jiří z Kravař a Strážnice. Jiří neměl mužského potomka, ale zanechal po sobě čtyři dcery. Ještě za svého života se snažil, aby se dobře provdaly, protože i ony byly potenciálně dobré partie. Jeho smrtí v roce 1466 vymřeli pánové z Kravař po meči. Do období novověku tak osady Hraničné i Petrovice vcházejí jako součást Šternberského panství, které spolu s panstvím Dvorce a Moravský Beroun zdědila Ludmila, nejstarší dcera Jiřího z Kravař. Ta ho přinesla jako věno nejprve Albrechtovi z Postupic a po jeho smrti svému druhému manželovi Janovi Berkovi z Dubé a Lipé. Roku 1502 přešlo celé panství na jejich syna Václava Berku. Po Václavu Berkovi pak držbu rodového majetku převzal syn Ladislav, a dále v roce 1544, jako poslední z rodu Berků z Dubé a Lipé, jeho syn Jan Václav. V té době, konkrétně v letech 1535 až 1560, byla obec Petrovice spravována Domašovem nad Bystřicí (Domstadtl) a kněžím z Domašova občané pravděpodobně odváděli naturálie. Po smrti Jana Václava získala panství jeho jediná dcera Kateřina, která ho v roce 1572 připsala svému manželovi Karlovi, vévodovi z Münsterberka.
V období Třicetileté války (1618–1648) došlo zejména ve Šternberku k postupné národnostní výměně obyvatelstva, kdy česky mluvící měšťané byli vytlačováni německými. Krajem v souvislosti s válkou opakovaně prošly morové epidemie. V průběhu druhé poloviny 17. století byla již kromě Šternberka zcela poněmčena i řada obcí šternberského panství, zejména v prostoru na sever až východ od města.
Po zakoupení šternberského panství knížaty z Liechtensteinu v roce 1695 začalo období postupného hospodářského rozmachu, který trval po celé 18. století. V této době se na Šternbersku začalo rozšiřovat tkalcovství, kterému se zde nebývale dařilo díky příhodným klimatickým podmínkám pro růst lnu na celém území Nízkého Jeseníku. Vesnice odkázané pouze na obdělávání nevýnosné horské půdy se najednou staly důležitými prvky pomalu nastupující výroby a průmyslu. Došlo k rozvoji domácí tkalcovské výroby, která vyvrcholila ve Šternberku v roce 1790, kdy byla založena první tovární tkalcovna Norberta Langera. V samotných Petrovicích bylo pěstování lnu pro obec natolik důležité, že se tato tématika ocitla ve znaku obce. Ten znázorňoval hrotek nebo-li radlici, nejdůležitější část oradla, které se používalo při mýcení lesů i následném obdělávávní půdy. Byl ověnčen snítkami lnu s tenkými lístky a kulovitými plody.
V polovině 18. století, v období prusko-rakouských válek, se nedaleko od obce odehrála významná vítězná bitva slavného generála Ernsta Gideona Laudona. Šlo o bitvu u Domašova (30. června 1758), ve které Laudon napadl obří pruský transport zásob směřující do obléhané Olomouce a svým vítězstvím napomohl k ukončení pruské blokády. Okolní kraj však byl pruskými vojsky zcela zplundrován a navíc se 19. 6. 1764 přímo přes Petrovice přehnala prudká bouře, která zničila celou úrodu.
Starý dřevěný kostel v Petrovicích byl roku 1767 pro nebezpečí zřícení uzavřen a následně zbořen. Ještě téhož roku bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela, který byl roku 1774 vysvěcen. Roku 1787 obec vystavěla faru. Fara stála při severní straně kostela, jednalo se o jednopatrový dům s hospodářskými budovami, které však delší dobu nebyly využívány, neboť obec byla zcela protestantská a nebyl zde stálý kněz. Náboženský fond usiloval o duchovního správce pro Petrovice; ještě roku 1787 se nastěhoval jako první lokální kaplan Wendelin Hornischer.
Na konci 18. století postihla Hraničné morová epidemie, která vyhladila většinu obyvatel. Ves byla následně vypálena a již nikdy nebyla obnovena. Sloučením obyvatel této vsi a nedalekých Petrovic vznikají kolem roku 1798 Hraničné Petrovice; německou většinou je ale nová obec stále nazývána pouze „Petersdorf“.
rok události | událost |
1619 | Ferdinand II. se cítil být vyvolený, aby vymítil protestantismus v naší zemi - prohlásil: "Radši bych chtěl liduprázdnou pouštní krajinu, než kvetoucí kraj plný kacířů". |
1671 | Vrchnost ve Vídni nařizuje zvýšit daň (tureckou daň) z kouřících komínů. |
1838 | Byl zřízen fond chudých, koupili domek, kam umísťovali staré lidi, kteří už nemohli pracovat a neměli na živobytí. Sedláci jim dávali jídlo. Sešit příspěvků sedláků, kam se zapisovalo, kdo přispěl se předával dům od domu. |
1854 | Byly zabudovány varhany do kostela. Učitel Johann Badstieber byl zakladatel kostelové hudby a zpěvu. |
1895 | V obci bylo 73 domů a 498 obyvatel. |
1896 | Podle katastrálního zápisu má obec 1214 ha, 72 a 85 m2 |
1926 | Na pozemku v č.p.62 (chalupa u autobusové zastávky) byl při výkopu objeven 80 cm dlouhý, oboustranně ostřený rytířský meč. V roce 1934 byl předán do muzea v Moravském Berouně. |
1945 | V obci bylo 82 domů. |
V blízkosti obce jsou dvě větrné elektrárny.
Hraničné Petrovice se nachází v jihozápadní části Nízkého Jeseníku s názvem Jívovská vrchovina v nadmořské výšce kolem 580 m. Leží na značně členitém území s relativním kopcovitým reliéfem, široce zaoblenými rozvodními hřbety a mladými, hluboce zařezanými údolími vodních toků.
Horninami geologického podloží jsou šedočerné až zelenošedé břidlice, prachovce a droby moravického souvrství, jehož celková mocnost je odhadována na více než 1500 metrů. Tyto drobno až středně zrnité zpevněné sedimentární horniny pochází ze spodního karbonu. Dále se v zájmovém území nacházejí kamenité až hlinito-kamenité nezpevněné čtvrtohorní sedimenty. Na tomto horninovém podloží se vytvořil půdní typ kambizemě.
Z hlediska podnebí patří území obce do oblasti, která je někdy nazývána Moravskou Sibiří. Vyznačuje se krátkým, suchým, mírným až mírně chladným létem a poměrně dlouhou zimou s 2–3 měsíci trvání sněhové pokrývky. V zimě jsou zde časté mlhy a s nimi související námraza. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem +6 °C.
V současnosti lze okolí obce charakterizovat jako zemědělsko-lesní krajinu, ve které se střídají převážně jehličnaté lesy, pole, louky a pastviny s extenzivním chovem skotu. Souvislé plochy polí jsou menší, a ač jde o bramborářskou oblast, pěstuje se zde hlavně pšenice, žito, oves a ječmen. V minulosti se zde pěstoval len. Liniová společenstva – například meze, remízky, vegetace podél vodních toků – jsou zachována minimálně.
V zahradách byly dříve velmi často vysazovány jasany. Ty zde byly údajně pěstovány jednak kvůli dřevu jako materiálu pro místní truhlářské dílny a také kvůli pozdnímu olistění na jaře a brzkému opadu listí na podzim, což prodlužovalo oslunění plochy pod stromy, která se mohla více využívat k jiným účelům. Z ovocných stromů zde nerostou žádné teplomilné ovocné dřeviny, ale pěstují se zde jabloně, hrušně, švestky, třešně a mirabelky, místy jsou vysazovány sladkoplodé jeřáby.
Přirozenou lesní vegetací by zde byly bučiny, ty jsou však na většině území nahrazeny smrkovými monokulturami, případně smíšenými porosty smrku, modřínu, jedle s bukem a javorem klenem. V posledních suchých letech došlo k masovému rozšíření houby václavky a kůrovce. V kombinaci s opakujícími se vichřicemi musela být velká část lesů vykácena. Při opětovném zalesňování se stále více upřednostňují původní dřeviny.
Dle zoogeografického členění náleží území do provincie středoevropských pohoří. Žijí zde druhy živočichů typické pro hospodářsky využívanou krajinu – srnec obecný, jelen evropský, muflon obecný, daněk evropský, liška obecná, lasicovité šelmy… Ale také se zde začínají objevovat druhy nepůvodní – invazní, např. psík mývalovitý. V souvislosti s výstavbou větrných elektráren byl v území proveden ornitologický průzkum, který zde prokázal výskyt řady druhů ptáků chráněných zákonem – například čáp černý, holub doupňák, krahujec obecný, moták lužní, jestřáb lesní, krkavec velký, výr velký a další. Věž kostela v obci je hnízdištěm poštolky obecné. Z dalších letounů zde byl pozorován netopýr rezavý.
Hraničné Petrovice leží na úpatí Nízkého Jeseníku. Obec vznikla kolem roku 1798 spojením dvou blízko sebe ležících vsí Hraničná a Petrovice, jejich historie dle latinských listin sahá až do roku 1364. Do roku 1945 byla obec osídlena zejména německými obyvateli a několika starousedlíky. V současné době žije v obci 140 obyvatel, je zde vybudováno hezké sportovní zázemí i s tenisovým kurtem. Dlouholetou tradici má hasičský sbor a sportovní klub hrající kopanou. V blízkosti obce se ve výšce 638 metrů nad mořem nachází nejvýše položená silnice 3. třídy v okrese Olomouc.
Je odtud překrásná vyhlídka na Hrubý Jeseník s nejvyšší horou Praděd, na roviny Hané a na hrady Bouzov a Mírov.
V obci jsou výborné podmínky pro turistiku, cykloturistiku, v zimních měsících máte ideální možnost vyrazit na běžky nebo do 6 km vzdáleného Domašova n.B. na lyžařský vlek. Možnost ubytování v turistické základně patřící obci, kapacita 35 osob.
Obec Hraničné Petrovice se nachází v Olomouckém kraji v jihozápadní části Nízkého Jeseníku. Leží v nadmořské výšce kolem 580 m. Jižně od obce se nachází vrch Hraničný (637 m n. m.), který je nejvyšším bodem v okolí.
Hraničné Petrovice se nachází cca 13 km východně od města Šternberk při hlavní cestě na Domašov nad Bystřicí a dále do města Libavá a Budišova nad Budišovkou.
Mezi vrcholem Hraničný a obcí se nachází 2 větrné elektrárny. Z okolních kopců je pěkná vyhlídka na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Pradědem a Velkou a Malou kotlinou a také do rovin Hané.
V obci jsou výborné podmínky pro turistiku – výchozí místo do oblasti přírodních parků Údolí Bystřice a Sovinecko, cykloturistiku – obcí prochází tzv. horská cyklotrasa s vysokou obtížností a velkým převýšením, zimní sporty – klasické běžky i stále populárnější snowkiting – jízdě na sněhu (na lyžích nebo snowboardu) kdy jezdec využívá pro posun tažné síly draka.
V samotné obci má dlouholetou tradici sbor dobrovolných hasičů a také sportovní klub hrající kopanou. Je zde vybudováno hezké sportovní zázemí – fotbalové hřiště, tenisový kurt, dětské a fitness hřiště.
Mezi pravidelné společensko-kulturní akce patří Dětský den s kácením máje, Mikulášování, Setkání žen, Setkání nejen se seniory a Rozsvěcení vánočního stromečku. Ke sportovním akcím patří pravidelné fotbalové zápasy okresní ligy, fotbalový turnaj, turnaj v malé kopané či turnaj ve stolním tenise. Zároveň je obec na trase různých závodů – například automobilové Rally Jeseníky nebo cyklistického závodu Czech Cycling Tour.
V obci je fungující obchod a hospoda. Počet obyvatel se v současnosti pohybuje kolem 140.
Obec je členem MAS Šternbersko a Mikroregionů Šternbersko a Moravskoberounsko.